Laughing Jack

13. ledna 2017 v 23:56 | Ticci Jirka |  Creepypasta
OMG JÁ TO FAKT STIHNUL!!!!! xD
Anyway, tohle má rozpřeložené asi tři týdny, ale... ano, jsem líný. xD
Anyway, enjoy~


Byl to hezký letní den. Můj syn, kterému bylo pět let James si hrál venku na dvorku našeho domu. James byl vždycky tichý chlapec, který si vždy hrál sám. Nikdy neměl mnoho kamarádů, ale vždycky měl divokou představivost. Byla jsem v kuchyni a krmila našeho psa Fida, když jsme zaslechla, jako kdyby James s někým na mluvil. Nebyla jsem si jistá, kdo to byl. Že by si konečně našel kamaráda? Protože jsem byla svobodná matka, tak bylo těžké neustále hlídat Jamese, takže jsem se rozhodla, že se půjdu ven podívat a zkontrolovat ho.


Když jsem došla na dvorek, tak jsem byla trochu zmatená, protože James tam stál sám. Mluvil sám se sebou? Můžu přísahat, že jsem slyšela jiný hlas. Zavolala jsem na něj "Jamesi! Je na čase jít domů". Když přišel domů, tak si sedl k stolu, protože byl čas oběda, tak jsem se rozhodla, že mu udělám sendvič. "Jamesi? S kým jsi tam venku mluvil?" zeptala jsem se. James se na mě podíval "Hrál jsem si s kamarádem" řekl s úsměvem. Donesla jsem mu mléko a pokračovala jsem "Jak se ten tvůj kamarád jmenuje? Proč jsi ho nepozval, aby si s námi dal oběd?". James na mě chvíli zíal a pak řekl "Jeho jméno je Laughing Jack.". To co řekl mě trochu zarazilo "Oh? To je poněkuď.... zvláštní jméno. Jak ten tvůj kamarád vypadá?" zeptala jsme se trochu zmatená. "On je klaun. Má dlouhé vlasy a velký špičatý nos. Jeho ruce jsou velmi dlouhé a má pytlovité kalhoty s proužkovanýma ponožkama. A pořád se usmívá". Došlo mi, že můj syn mluví o imaginárním kamarádovi. Domnívala jsem se, že to je úplně normální pro děti v jeho věku mít imaginární kamarády. Zvlášť, když si s ním ostatní děti nehrají. Pravděpodobně to časem ustoupí.

Zbytek dne byl jako každý jiný. Když se začalo stmívat, tak jsem uložila Jamese do postele. Pohladila jsem ho, dala mu pusu na dobrou noc a ujistila se, že jsem mu zapla jeho noční světlo před tím, než jsem zavřela dveře. Byla jsem velmi unavená, tak jsem se rozhodla, že půjdu taky do postele. Měla jsem děsivou noční můru.


Byla tma. Byla jsem asi v nějakém dávno zavřeném zábavním parku. Byla jsem strašlivě vyděšená, běžela jsem skrz nekonečné pole prázdných stanů, rozbitých budov a opuštěných heren. Celé to místo vypadalo opravdu děsivě. Všechno bylo černé a bílé. Plyšová zvířata v stáncích visela za krk a na jejich obličejích byl děsivý úšklebek. Cítila jsem se, jako by mě celý park sledoval, i když tu nebyl nikdo jiný než já. Ale najednou jsem zaslechla, jak začala hrát hudba. Zvuky "The sounds of Pop Goes the Weasel" se rozléhali po celém parku. Bylo to hypnotizující. Následovala jsem tóny té písničky do nějakého stanu. Nemohla jsem zastavit své nohy. Byla tam úplná tma. Jediné světlo přicházelo od jednoho místa v centru stanu. Jak jsem šla vstříct tomu světlu, tak hudba začala slábnout a já zjistila, že zpívám aniž bych toho mohla nechat.



"All around the mulberry bush
The monkey chased the weasel
The monkey though twas all in fun..."


Hudba přestala a světla se rozsvítila. Intenzita těch světel byla oslepující. Vše co jsem mohla vidět byla malá temná silueta, která jde směrem ke mne. Pak se objevila další. A další. A další. Nemohla jsem se ani hnout. Vše co jsem mohla bylo pozorovat malé siluety, které jdou ke mně. Když se dostali blíž, tak jsem mohla vidět... JSOU TO VŠECHNO DĚTI! Jak jsem se na ně dívala, tak jsem si všimla, že jsou strašlivě znetvořené. Některé byli pořezané po celém těle, jiné strašlivě popálené a ostatním chyběli končetiny. Dokonce i oči! Děti se na mě vrhli. Začaly trhat mé maso. Shodily mě na zem a pokračovaly. Jak mě děti trhaly na kusy a já mizela... tak jsem mohla slyšet jejich smích. Strašný, děsivý, zlý.


Vzbudila jsme se ráno s mrazivým pocitem. Několikrát jsem se hluboce nadechla a podívala se před sebe. Viděla jsem několik akčních figurek, které byly natočené směrem na mě. Vzdychla jsem. James se pravděpodobně vzbudil dříve a postavil je sem. Vzala jsem ty hračky šla k Jamesovi do pokoje. Ale když jsem otevřela dveře, tak James pokojně spal. Narovnala jsem mu je na Jamesovo poličku a šla do kuchyně, abych mu udělala snídani. Po chvilce přišel James. Byl tichý a vypadal nejistě, pravděpodobně se taky dobře nevyspal. Zeptala jsem se ho na ty hračka "Jamesi, zlato, dal jsi ty hračky ke mně do pokoje dnes ráno?". Jeho oči na mě zaostřili a rychle dojedl cerálie "Udělal to Laughing Jack." Povzdechla jsem si a odpověděla "Dobře, tak můžeš Laughing Jackovi říct, aby nechal tvé hračky ve tvém pokoji?" James kývl hlavou, odnesl misku do dřezu a pak se rozhodl, že si půjde hrát ven na dvorek.

Šla jsem si odpočinout do obýváku a musela jsem usnout, protože jsem se vzbudila za několik hodin. "Sakra! Musím zkontrolovat Jamese!" Trochu jsem se bála, protože jsem ho nezkontrolovala už dvě hodiny. Šla jsem na dvorek, ale Jamese tam nebyl. Začala jsem být nervózní, tak jsem na něj začala volat "JAMESI! JAMESI, KDE JSI?!" Pak jsem uslyšela smích z druhé strany domu. Proběhla jsem brankou a uviděla Jamese, jak sedí na chodníku. Zhluboka jsem se nadechla a došla k němu. "Jamesi, kolikrát jsem ti říkala, aby jsi byl jen na dvor.... Jamesi, co to žvýkáš?" James se na mě podíval, šáhl si do kapsy a vyndal ruku plnou bonbónů všech barev. Z toho jsem byla velmi nervózní "Jamesi, kdo ti dal ty bonbóny?" James na mě jen zíral a nic neříkal. "JAMESI! Prosím, řekni mamince kdo ti dal ty bonbóny." James sklopil hlavu a řekl "Laughing Jack mi je dal." Mé srdce vynechalo a sedla jsem si k němu "Jamesi, už mám dost toho zatraceného Laughing Jacka, NENÍ REÁLNÝ! Tohle je velmi vážná situace a já potřebuji vědět, kdo ti dal ty bonbóny!" James se na mě podíval "Ale mami, Laughing Jack mi DAL ty bonbóny!" Zavřela jsem oči a opět se hluboce nadechla, James mi nikdy nelhal, ale tohle co mi říká je nemožné! Řekla jsem mu, ať ty bonbóny vyplivne a zbytek jsem zahodila. Možná reaguji přehnaně a on je má od Toma a Lindy od vedlejších dveří, nebo od pana Walkera. I kdyby, tak musím dávat na Jamese větší pozor. Tu noc jsem uložila Jamese do postele jako vždy a sama se rozhodla, že půjdu spát dříve.


Najednou jsem byla vzbuzena hlasitou ránou, která šla z kuchyně. Vyskočila jsem z postele a běžela dolů po schodech. Když jsem se dostala do kuchyně, tak jsem byla zděšena. Všechno bylo vyházeno z poliček na podlahu a náš pes Fido byl pověšen za střeva z lustru. Jeho břicho bylo rozřízlé a bylo naplněné sladkostmi. Z šoku mě probral výkřik z Jamesovo pokoje. Rychle jsem vzala nůž a běžela po schodech tak rychle, jak jen matka, když je její dítě v nebezpečí, může. Rozrazila jsem dveře a rozsvítila světla. Všechno v pokoji bylo rozházené a válelo se na podlaze. Můj ubohý syn ležel na posteli klepající se strachem. Popadla jsem své dítě a vyběhla jsem z domu. Zaklepala jsem na dveře Toma a Lindy, kteří byli naštěstí pořád vzhůru. Nechali mě použít jejich mobil a já zavolala policii. Netrvalo jim to dlouho a přijeli. Když jsem jim vysvětlila vše, co se stalo, tak se na mě dívali, jako bycchh byla blázen. Prohledali dům, ale vše co našli byl mrtvý pes. Řekli mi, že pravděpodobně se mi někdo vloupal do domu, zabil psa a když slyšel, že jdu nahorů, tak rychle utekl. Já jsem věděla, že to nebyla pravda. Všechny dveře byly zamčené a žádné okno nebylo rozbité. Cokoliv bylo v mém domě, tak to nepřišlo z venku.

Následující den zůstal James doma. Chtěla jsem ho mít na očí. Šla jsem do garáže a našla starý baby monitor a dala ho do jeho pokoje. Jestli někdo v noci přijde k němu do pokoje, tak to budu vědět. Šla jsem do kuchyně, vzala ten největší nůž, který jsem našla a dala ho na můj noční stolek. Je jedno, jestli to je imaginární kamarád nebo ne, nikomu nedovolím, aby ublížil mému synovi.


Brzy přišla noc. Uložila jsem Jamese do postele, byl vystrašený, ale slíbila jsem mu, že nedovolím, aby se mu něco stalo. Přikryla jsem ho, dala mu pusu na dobrou noc a zapla jsem jeho lampičku. Nežjsem zavřela dveře, tak jsem mu řekla "Dobrou noc Jamesi"


Pokusila jsem se zůstat vzhůru co nejdéle to šlo, ale po několika hodinách jsem začala usínat. Moje dítě bude v bezpečí a já potřebuji spát. Hned jak jsem si lehla, tak jsem uslyšela zvuky vycházející z baby monitoru. Nejdříve to oznělo jako elektrické praskání v baby monitoru. Ale pak to začalo znít slabé vzdychání. Spal Jamese? Potom jsem to zaslechla. Ten smích z mé noční můry, ten hrozivý smích. Vyskočila jsem z postele, popadla nůž a rozběhla se k Jamesovi do pokoje. Rozrazila jsem dveře a snažila se rozsvítit světlo, ale nerozsvítilo se. Najednou se rozsvítila Jamesovo noční lampička a já před sebou viděla úplný horor.


Jameso tělo bylo přibito ke stěně. Hřebíky měl v dlaních a nohou. Jeho hruď byla otevřená a orgány visely dolů. Neměl oči, jazyk a většinu zubů. Byla jsem znechucena, jen z těžka jsem věřila tomu, že to byl můj syn. Pak jsem to uslyšela znova. To těžké vzdychnutí. JAMES BYL STÁLE NA ŽIVU! Mé dítě, moje ubohé dítě v tak strašně bolesti. Mé znechucení bylo vyrušeno děsivým zasmáním zpoza zad. Otočila jsem se a spatřila jsem, jak se stíny zformovaly do postavy, Laughing Jack. Viděla jsem jeho bílou kůži a jeho černé vlasy, které měl po ramena. Jeho úšklebek odhaloval jeho ostré zuby a jeho kůži, která vlastně ani nevypadala jako kůže, spíše jako nějaká guma. Měl černobílé proužkované klaunovské kalhoty a ponožky. Jeho tělo bylo.... groteskní. Jeho dlouhé ruce měl skoro až k zemi. Měl je v divné poloze, až to vypadalo, že snad ani nemá kosti, jako figurína. Rozesmál se nad mojí reakcí nad jeho "dílem". Potom se pomalu otočil, podíval se na Jamese a začal se smát. To byl ten moment, kdy jsem se probrala ze svého strachu. "JDI OD NĚJ TY BASTARDE!" Přiběhla jsem k němu s nožem, rozpřáhla se a bodla. Ale když se ho ten nůž dotkl, tak se rozplynul jako kouř. Nůž prošel skrz něj, probodl Jamesovo stále bijící srdce a po obličeji mi rozstříkl krev....

Ne.... co jsem to udělala? Moje dítě, zabila jsem své dítě! Padla jsem na kolena, mohla jsem slyšet sirény v dálce jak se přibližují.... Můj chlapeček, můj sladký chlapeček.... Slíbila jsem ti, že tě ochráním.... Ale nedokázala jsem to..... Promiň Jamesi.... Promiň....

Když dorazila policie, tak mě našli, jak klečím před synem s nožem od krve. Soudní proces byl rychlý, šílenství. Dali mě do Phiroulos House pro šílené vězně. Jsem tu už přes dva měsíce. Není to tady špatné. Jediný důvod, proč jsem vzhru je to, že za okny slyším "Pop Goes the Weasel".... Řeknu to doktorům zítra ráno....


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Irei Irei | Web | 14. ledna 2017 v 7:20 | Reagovat

Skvělý příběh. Jen tak dál. :)

2 Alerazz501 Alerazz501 | 14. ledna 2017 v 9:57 | Reagovat

Wow ty si to fakt stihol na poslednú chvíľu :D Gratulujem a ako vždy pekný preklad starej známej klasiky. Vždy poteší.

3 Ticci Jirka Ticci Jirka | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 19:02 | Reagovat

[1]: Díky ^^

[2]: Ano, já jsem si až v deset večer vzpomněl, že mám vlastně vydat článek, takže jsem asi v 23:52 to dodělal a v 23:56 vydal. :'D
Děkuji moc! c:

4 Kira / Jane Kira / Jane | 21. dubna 2017 v 8:45 | Reagovat

OwO

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama